Page 39 - Rozbor23_final_web

sedla zcela stejným způsobem jako v originální opeře. Herectví všech pěvců bylo
výborné, obzvláště pak výkon posledního jmenovaného. Nadstandartní byla
srozumitelnost zpěvu, která byla, vzhledem k absenci titulků (oproti „klasické“
Prodané nevěstě), velice důležitá.
Velký obdiv patří také loutkovodičům, kteří dokázali, vedle výtečného loutkového
„dabingu“, velmi dobře zpívat, i když své hlasy přizpůsobovali loutkovým rolím. Není
moc pravděpodobné, že Hurvínka nebo Máničku uslyší diváci zpívat operu kdekoliv
jinde. Zredukovaný orchestr pod vedením Ondreje Olose hrál sjednoceně a s velmi
dobrým dynamickým rozsahem. A přesto, že se jednalo o značnou redukci
orchestrálního zvuku, to nejdůležitější ze Smetanovy hudby zaznělo ve velmi dobrém
provedení a pro potřeby inscenace byly čtyři využité nástroje naprosto dostačující.
Zazmínku stojí i perfektní tištěný program, připravený taktéž Patricií Částkovou,
ve kterém mohli návštěvníci, kromě standartního obsazení, najít stručně popsané
principy opery, orchestru a dirigováni, děj Prodané nevěsty, noty k závěrečnému
sboru ale také doplňovačku, spojovačku nebo omalovánky. Patricie Částková tak
zaručila dětem zábavu i po skončení představení.
Inscenace Hurvínek prodává nevěstu, vzniklá ve spolupráci Národního divadla Brno
a Divadla Spejbla a Hurvínka, představuje velmi originální fúzi dvou, alespoň na první
pohled odlišných světů. V tomto představení vše funguje, jak má. Titul nabízí pro děti,
kterým je primárně určený, velice zábavnou podívanou plnou vtipu a zajímavostí
ze světa opery. Jde o zářný příklad, jak by se mělo toto krásné umění nejmenším
divákům přibližovat. Humor spojený s výtečnými hudebními výkony ovšem naplno
osloví i dospělé diváky. Tuto inscenaci lze bez nadsázky označit za dokonalou.
Autor: Petr Mečkovský (originální příspěvek na webu www.mestohudby.cz)

Recenze Luboše Marečka – Lidové noviny

Už dlouho jsem se v divadle (a to je navštěvuji opravdu fest) tak upřímně nepobavil
jako při páteční premiéře Hurvínek prodává nevěstu, která dohromady svedla
brněnské operní sólisty a zřejmě nejslavnější tuzemské loutky.
Opravdu musím smeknout, jak mnovrstevnatý výsledek se zrodil: inscenace Hany
Mikoláškové nemá hluché místo, neustále nenuceně chrlí velkou švandu, ale také
malé diváky neškolometsky edukuje, vtahuje dovnitř, nenásilně ukazuje zákonitosti
a komentuje pojmy z operního provozu. Stejnou měrou baví také dospěláky.
Nápadité interakce dřeváků a živáků neberou konce. A k tomu všemu se ani
inscenátoři neberou vážně, odezní všechny nejslavnější árie a nakonec si publikum
i aktéři oprávněně zazpívají slavný sbor Dobrá věc se podařila! A vším prorůstá
i nenucená, plnotučná sebeironie (Jen si teč, Šťávo!)
Představení není logicky titulkováno, ale požitek z nádhery zpívané češtiny ani
jednou nevymizí, děti všemu krásně rozumí a plesají podobně jako já. Tato fúze
zdánlivě neslučitelných divadelních druhů a žánrů se opravdu moc povedla a já
gratuluji všem zúčastněným k mimořádnému titulu…

Autor: Luboš Mareček